Horoskop
Nativní horoskop, jako učební plán života
Horoskop narození je z pohledu historie vývoje astrologie vcelku jejím mladším odvětvím, v dnešní době hledání ztracených duchovních hodnot a smyslu života mnoha jedinci, však nabývá na důležitosti. Kdy se člověk obrací na astrologa ? Většinou v těžkém životním okamžiku, v době zlomové situace, kdy hledá směr nebo smysl své další existence, chcete-li v době, kdy řeší určitý problém.
Nazvěme tento „problém“ spíše nevyřešeným úkolem. Problémy ve skutečnosti neexistují, tyto situace se stávají pro člověka problémem pouze tehdy, neumí-li je integrovat do svého vědomí. Každým vyřešením „problému“, zbavíme danou úlohu její problémovosti a opakuje-li se tato situace příště, nikdy se již nevrátí na úroveň původního problému. Problém tedy představuje pouze jakýsi rozdíl hladin mezi určitou situací a stavem vědomí, vyzývá nás k tomu, abychom situaci vyřešili za pomocí učení krok za krokem. Jak se však většinou zachováme ? Vnímáme tyto problémy tak, jako by existovaly samy o sobě a očekáváme, že budou odstraněny z vnějšku…
Horoskop narození ukazuje symbolickou formou kvalitu času v době našeho zrození, pořadí a vztah mezi prapůvodními principy ("planetami" - viz Astrologie), které tak určují učební plán jedince v tomto zrození. Každá tzv. konstelace (určité seskupení principů) ztělesňuje jistou úlohu. Naším úkolem je tedy všechny konstelace aktivním uskutečněním uvést do života a tím je vyřešit, což lze dokázat jen pomocí postupného učení. Konstelace jsou tak v okamžiku porodu ještě „problémy“, na konci našeho života by však měly být komplexně vyřešeny.
Řešení problémů (učení) je spojeno s námahou, proto je živí tvorové nevyhledávají, nýbrž s nimi musí být konfrontováni. Toho kdo dbá o to, aby se člověk nikdy nepřestal učit a konfrontuje ho proto se stále novými problémy, nazvali lidé osudem. Je-li v horoskopu nastíněn celý učební plán, docházíme k závěru, že v horoskopu člověka lze spatřovat jeho osud.
Učební plán je nevyhnutelně určen a musí být splněn, avšak i v rámci takto determinované situace platí v plném rozsahu zákon polarity. A ten nám dává na vybranou, jakou cestu si zvolíme
– buď cestu vědomého učení, kdy přijmeme výzvu osudu a řešíme dobrovolně a aktivně svoje problémy nebo
-cestu bezděčného učení, kterou nastupujeme, zmeškáme-li možnost problém řešit vědomě.
Pokud si zvolíme tu druhou variantu, začne nás osud nutit do onoho učebního procesu, který jsme odmítli. A to tak, že se staneme obětí situace, v níž se vyřeší alespoň část problému tím, že ji prožijeme. Takový učební proces je však většinou neúplný, naráží na odpor trpícího člověka. Teprve tehdy, když se s danou situací smíříme, jsme schopni pochopit její hlubší smysl. Nevyřešená část problému se totiž stává zárodkem dalších vynucených situací…Rány osudu a nemoci jsou téměř vždy jen pasivním aspektem učebního procesu.
Zde má svůj význam astrologie. Astrolog by měl člověka seznámit s tím, jak vypadá jeho životní plán, který by měl v této inkarnaci splnit a měl by ho seznámit s jednotlivými principy, s nimiž se bude muset utkat. Neměl by však člověku „předpovídat budoucnost“, aby jej neochudil o jeho vlastní vývoj. Může jej však informovat o tom, kdy a které „božstvo“ u něj zaklepe na dveře, aby je poznal a naučil se je milovat. Kolmý způsob myšlení umožňuje astrologovi, aby tomu kdo u něj hledá radu, ukázal na různých projekčních rovinách, kterak by mohl uskutečnit nový princip a tím splnit konstelaci.